De La Montaña
Gig Seeker Pro

De La Montaña

Berlin, Berlin, Germany | SELF

Berlin, Berlin, Germany | SELF
Band Pop

Calendar

Music

Press


"De La Montaña"

Recently stumbled upon this great, eclectic little Berlin based band calling themselves De La Montaña. The troupe's lead man Madison Velding-VanDam, who is actually from Ann Arbor, Michigan originally, draws his influences from a wide range including his love of indie rock and folk, the strong electronic scene in nearby Detroit and 80's pop as well as his travels to Chile and finally Berlin, Germany (picking up fellow Chilean and German band members along the way) where the band is currently working hard to make a name for themselves in the music scene. This diverse array of influences has culminated in a fantastically original sound and along with some catchy hooks and quality lyricism, I see these guys catching on fast! Always an honour to be amongst the first to catch on to these acts that you just get the sense are on the virge of a blogosphere explosion!

Here are a few tracks as well as a great video for you to enjoy and get a taste of what we can expect from these guys. Also take the time to visit their bandcamp and hear more! - Off The Radar


"Creepy Teepee"

Nakonec se zdá, že ztráta podpory ze strany Galerie stredoceského kraje festivalu prospela. Jezuitská kolej byla možná na první pohled príjemnejší a pohodlnejší, ale pivovarský dvur pro živá vystoupení patrne funguje lépe. Velkým pozitivem je nove i prostor pro afterparty prímo v areálu, který tentokrát svojí kapacitou konecne vyhovoval potrebám festivalu. Nejduležitejším, ale v tomto prípade pro organizátory festivalu už ne tak svetlým bodem, je financní bilance, pro kterou záštita GASKem byla zásadní. Letošní rocník Creepy Teepee se tak navzdory své nepríznivé situaci víc než kdy drív stává festivalem symbolizujícím prukopnictví a protiváhu konzervativních tendencí.

I presto, že doslovná cára pres rozpocet prišla relativne krátce pred konáním festivalu, organizátorum se povedlo z velké cásti dodržet naplánovaný line-up. Liars z nej sice vypadli a nakonec nedorazil ani James Ferraro, ale tesne pred zacátkem festivalu byli prídáni Anti-Pop Consortium. Jako exkluzivní host dorazil i american Teams, což je minimálne prijatelná náhrada. Ve stylu autorského dj setu navázal na glitch-hopový set kolegy Star Slingera (vydali vynikající spolecné ep, ze kterého od obou v mixu zaznel nejaký ten track), který uzavíral velkou stage predcházející úvodní den. Teams mimo jiné do Kutné Hory privezl svuj sólový release u AMDISCS, který vyšel i ve vinylové podobe. Krome nej se v rámci AMDISCS showcase na festivalu objevily i další kapely jako LP cerstve vydávající Dream Boat a dále Jef Barbara nebo CVLTS.

Velmi vítaným jménem v seznamu úcinkujících byla experimentální trojice Birds Build Nests Underground otevírající ctvrtecní afterparty, jejichž set manipulovaných smycek vytvárených pomocí preparovaných vinylu doprovázených úryvky z 8mm filmu nebo diapozitivu byl osvežující a jako vždy pomerne intenzivní zážitek (nicméne v kontrastu s jásavým setem Star Slingera šlo o docela prekvapivý žánrový skok).
Pátek bez slabiny v programu

V pátecním programu hlavní stage byste vyložene slabé místo sotva našli. Jeho vrcholem nakonec bylo paradoxne spíše méne známé jméno, ke kterému se mnozí mohli dostat napríklad skrz Ariela Pinka, lo-fi legenda R. Stevie Moore, jemuž na jeho prvním evropském turné kryjí záda Tropical Ooze (na jejich sólové vystoupení došlo též). Sám o sobe ríká, že je „the coolest old guy on earth“. Když si vzpomenu jakým zpusobem hrál na basu, jsem ochotný tomu klidne i verit.

Co se týce dalších vystupujících, byla radost opet slyšet Depakine Chrono, kterí jsou cím dál lepší, AIDS Wolf predvedli naprosto geniální sonický útok, kterým jste se bud nechali rozpustit jako kyselinou nebo se utekli schovat za matkou pod sukni a Foot Village svými tribálními rytmy a porváváním slušne rozproudili krev. Hrotem celého vecera byli „bonusoví“ Anti-Pop Consortium, které ale potkala smula v podobe problému se zvukem, a když si jako performer pletete mesto, ve kterém hrajete, pusobí to tristne. Jde ale pouze o skvrny na ciste provedeném profesionálním vystoupení.

V pátek se ale konala také úchvatná one-man-show Jefa Barbary, který v techto dnech vyráží na turné po západní Evrope ješte s Dream Boat a Cvlts, a u AMDISCS mu práve vyšlo album Cocaine Love. Zvesti z predcházející koncertu po domovine Jefa predstihly, takže všichni vedeli, že je ceká strhující synthpopová party plná pulzující sexuální energie. Attention faggots!

Sobota, den tretí, zn. zásadní

Nejzásadnejší vystoupení mela prijít následující den v sobotu. Jedním z nejvetších prekvapení pro mnohé byl práve Zoo Kid, aktuálne prejmenovaný na King Krule. Z nahrávek jste ho mohli znát s více ci méne patrným elektronickým podmazem, ale na pódiu se vlastním jménem Archy Marshall objevil pouze se svojí kytarou. Jeho sólový výstup pak pekne zapadl do tou dobou už rádne rozpršeného dne/vecera (hned v úvodu uvedl, že „je rád, že prší, protože mu to pripomíná domov“). Archy v podstate sází jeden lovesong za druhým, ale bez prehnaného patosu. Svoje texty podává spíš jako chlápek, který už má neco za sebou a na kytaru hraje s elegancí geniálního samouka, což dohromady prinejmenším vyvolává obdiv, obzvlášt, když sledujete vystoupení 16ti-letého kluka.

Dalším príjemným prekvapením byl koncert následujících Yacht, kterí si tentokrát privezli i své prátele a zahráli tak s kompletní kapelou muzikantsky naprosto suverénne odehraný koncert, který spolehlive rozhýbal vetšinu prítomných. Nechybely ani na záver zahrané hitovky Utopia z aktuálního alba a hymna Psychic City z minulého. V prubehu setu došla rada i na cover The B-52's (Mesopotamia), evidentne jednou z duležitých inspirací Jona a Claire.

Yacht ale mohli odehrát dostatecne dlouhý set jen díky tomu, že jim následující Light Asylum dobrovolne venovali svuj cas. Je otázka nakonec to bylo dobre nebo ne, protože Light Asylum nakonec také predvedli vynikající vystoupení, které ale nutnost pulnocního ukoncení produkce predcasne stopla.

Koho ješte neunavil celodenní déšt a chlad a vydržel zustat na afterparty, dockal se trojice kapel žánrove volne zaraditelných jako emo/screamo hardcore: Owls Are Not What They Seem, Remek a Esazlesa, z nichž asi nejvíce zaujala predevším poslední jmenovaná kapela. Neznamená to ovšem, že by vystoupení obou zbylých teles nejak pokulhávala. Esazlesa drív využívali klávesy pouze pro intermezzo ve skladbe Sobec, nyní ale elektronické plochy rozlévají i mezi a do ostatních skladeb, takže pokud jste Esazlesa nejaký ten pátek neslyšeli, mohli vás velmi príjemne prekvapit.
Pres déšt až na velké nedelní finále

Ani záverecný den festivalu nebyl slabý na výber kapel, ale jako vždy byl poslední den tak trochu ve znamení únavy a lehcí ztráty entusiasmu. Indie-pop v pojetí De La Montaña (v den svého koncertu jim mimochodem vyšlo debutové album Postmodern Whirled) byl príjemný, ale schopnost probrat svým zvukovým kouzelnictvím mel až michiganský solo projekt Kohwi, který byl dostatecne zábavný a pripomínal všechno možné od Animal Collective až po soucasný rozglitchovaný chillwave. Lahudkou nakonec byla predelaná hitovka Every Morning od Sugar Ray. Nejsilnejší dávku energie byli ale schopní predat následující The Thermals, kterým se behem chvilky povedlo pod pódiem rozpoutat docela veselý moshpit. Skalní fans urcite potešilo, že zahráli nejvetší hitovky napríc svojí diskografií, pricemž ty (subjektivne) nejlepší jako Now We Can See a Pillar Of Salt si chytre nechali úplne na záver. Následující Alex Zhang Hungtai aka Dirty Beaches místy pusobil jako karikatura Elvise Presleyho z Cerného vigvamu. Jeho psychedelický minimalismus repetitivních lo-fi smycek v krehkém obalu z rockabilly nebo surf rocku byl nakonec docela osvežující, ale zakourený klub by mu možná slušel nejvíc. Záverecný koncert Xiu Xiu pak berme jako takovou tecku za celým festivalem, symbolické slavnostní zakoncení. Není to totiž tak dávno co vystupovali i se Zola Jesus a Fromer Ghosts práve na oslave narozenin festivalové dramaturgické bunky AM180 Collective. - Free Music CZ


"Band Watch: DE LA MONTANA"

If you’re looking for the perfect vibe for this summer weather we are currently enjoying, look no further than Ann Arbor’s De La Montana. The project is the work of Madison Velding-VanDam and he is set to drop his debut album Postmodern Whirled at the end of the month.

Stream the LP in it’s entirety below via his Bandcamp page. Honestly, there is not a song on it we don’t like. Something tells us, this guy is about to get noticed….big time. For more info, visit De La Montana over on Facebook. - The Indie Machine


Discography

"Postmodern Whirled" (2011) - 12 Song LP (Online streaming available)

For pay as you wish on bandcamp

"City Slicker" (2011) - 2 Song Vinyl .45 (33rpm Records - To Be Released)

Limited 100 edition, silk screened vinyl available for purchase online and in record stores

Photos

Bio

Musician Madison Velding-VanDam grew up in Ann Arbor, Michigan, a college town outside of Detroit. The rich musical roots of Midwestern America, like Motown, the Stooges, and indie-rock, set the backdrop until he chose to finish his Bachelor's of Philosophy from the University of Michigan abroad in Santiago, Chile.

Instead of spending his time devoting his time solely to studying in South America, Madison immersed himself in Chile’s electronic cumbia scene and the tightly knit artist’s community. There, he first witnessed the international influence of Detroit techno, another genre from home he knew little about. Meanwhile, clubs and radio bombarded him with 80s pop, like Depeche Mode, New Order, and Peter Gabriel. The intensity of this musical transition inspired De La Montaña's first record, "Postmodern Whirled," which is an account of the excitement and isolation of being a conspicuous "gringo" in a South America.

Another continent shift and De La Montaña now bases their international and postmodernist take on synth pop in Berlin, and performs with members from the Netherlands, England, Australia and the United States.