FORMA

Myšlenka zvukového soundtracku byla zpocátku urcena pro promítání na festivalu v polském Bialystoku. Pri své tvorbe rádi užívají samplu akustických nástroju, pro jejichž reinterpretaci se rozhodli, po návratu do cech, oslovit kamarády hudebníky a tím se dostali do fáze 6 clenného elektro-akustického projektu, se kterým navštívili nekolik filmových, ci hudebních festivalu. Následná idea o hmatatelnému dukazu jejich konání na sebe nenechala dlouho cekat. Z financních duvodu zvolili formát CD – avšak o jeho výtvarné stránce vedli dlouhé diskuze a nakonec oslovili Ondreje Zitu/studenta VŠUP/ a spolecne nalezli výstižný symbol ucha, který dokonale podtrhuje jejich pozici k danému snímku. Jsou jeho ušima, nebo-li uši diváku. Berte to, jak chcete.
projekt Forma v plné síle

Zde jest popis jednotlivých tracku, prímo z pera jejich tvurcu..

Meli jsme nekolik favoritu z hodiny a pul hudby, která byla k dispozici a vybrali nosné témata. Ve filmu je nekolik pasáží, kde se urcité motivy opakují, nebo se dej odehrává delší dobu na jednom míste (treba vecerní ples, nebo šachová partie) a proto jsme použili tyhle pasáže, abychom navázali na zvuk/náladu filmu, ale zároven jsme posunuli jednotlivé skladby nekam za hranice toho filmu. Navíc chceme skladby z EP zahrát v blízké budoucnosti naživo, kde doufám, že dojde k opetovné transformaci zvuku a skladby se opet dostanou jinam. Wichura, to je název prvního tracku a znamená to polsky vichrice, nebo boure. Její základ je postaven na violoncellové smycce z filmu, která se nekolikrát opakuje. je to takový ústrední motiv, jsou to vetšinou obrazy, kdy hlavní hrdinka Andrea (Ita Rina) kouká oknem ven pres kapky dešte. Je to taky parafráze na svudníka, který se prihnal jako vichr do jejího života a zase zmizel. Skladba je o techto náladách.

Lullabyrint je trochu jiné kafe. Jak už slovo napoví, skladba se zpocátku zdá jako ukolébavka, která nás uspí, ale ona naopak zacne hrát s naší hlavou hru na schovávanou. Hlavní motiv cinkání se postupne ztrácí v labyrintu okolních zvuku a clovek má najednou takový ten pocit jako když se dívá do rotující spirály. Pak se ozve prívetivý saxofon, který nás z bludište vyvede ven, je neco jako hodná víla, která nám ukáže cestu ze zacarovaného lesa. Vplujeme do tretího tracku,kterým jsou Same flakoniki, což je opet polsky (polské názvy jsme zvolili jako dík, protože soundtrack vznikl pro jedno polské predstavení) a dal by se preložit jako „samé flakónky“. Dejove se ve filmu odehrává v prostredí plesu a zobrazuje takový ten klasický prelud podobných prostredí, kdy jsou všichni dokola navonení, vysmátí, ale ve skutecnosti se zde odehrávají olympijské hry v pretvárce. Navíc se zde potká manžel s milencem své ženy a to pak je pot cítit na míle! Je treba se opet navonet! Následuje doktor Dotek. Nebo, chcete-li Detektor dotyku. Zkrátka, Dotektor!
Na chvíli, jako bychom se ocitli v jiném svete. Španelská vášen je predobrazem pro dotyky, strky, pohledy a mrky, které se v rituálním svádení Ity Riny Olafem Fjordem promenují ve hru na kocku a myš. Olaf jde následne tvrde na vec a nedá Andreji šanci k úniku. Z pokoje se ozývá jen pravidelné bušení…. „buch“…“buch“…“buch“.. a pak….. pak je po všem…Oba leží vedle sebe a ukojene usínají… Ráno se Andrea probudí ale George nikde. Zmizel. Osud jim ale cesty opet spojí a o nekolik týdnu pozdeji se vidí znovu. Nejprve u piána, pak u obeda a pak už prichází na radu hra v Šach hmat s jejím manželem. Ano, je videt, že Georgovi o šachy ani tak nejde. Partie se dohraje, George má smolíka, Andrea si buhvíproc vybere jistotu manžela než nejisté ráme svudníka. Konec filmu, happy end, Alou elou do postele a spát!!..

Vytvorení hudby k filmu, nebo zhudebnení obrazu –chcete-li, dává umelci v podstate pomerne volný prostor. Nastávájí imaginativní hrátky s danými scénami, jejichž hlavním úkolem by melo být vystihnutí, ci zduraznení atmosféry. Toto je dle mého názoru nejvetší „zbraní“ EP Earotikon a to z jednoho prostého duvodu – k výše zmínenému popisu to sedí dokonale. Veškeré samply, aranže, ruchy a tepy jsou nacasovány a použity s mimorádnou citlivostí a to i presto, že se mnohdy jedná o mnohovrstevnaté zvukové koláže. „Pach“ dávných casu je pri poslechu EP cítit na sto honu – napadá me výraz –PAMETRONIKA- na ceské pomery neobvyklé a originálne pojaté. Vlastne jako celý FORMA ansable…

Záverem si poznamenejte nadcházející termíny, kde se mužete potkat: - downtempo.cz

Nekuráctví a velmi hudební film
Pri mém typickém, rozumej opozdilém, príchodu na Sperm festival me ješte z dálky zacala znervóznovat pomerne rozmerná skupina lidí, postávajících pred vchodem. Že by me organizátori se zpoždením dokonce prekonali? Problém se však vyrešil mnohem jednodušeji. Celý festival je pojednán jako nekurácká akce, vyhnanci pred vchodem si tedy jen vyšli vychutnat pár cigaret. Zamírila jsem rovnou do hlavního sálu, kde to zprvu nevypadalo na nic zajímavého. Na velké plátno se promítal cernobílý film za hudebního doprovodu, jak to tak u nemých filmu bývá. Doprovod mi prišel až prekvapive moderní a rychle se vyjasnilo proc. Snímek Gustava Machatého Erotikon totiž reprezentoval pouze visuální složku performance skupiny Forma, který jej doprovázela živou hudbou. Ta od melancholických momentu podtrhnutých tóny cella precházela k ráznejším elektronickým plochám a ve vypjatých momentech, v souhre s dením na plátne, zase prinesla strhující, energické pasáže v režii bicích. Publikum, rozesazené na bílých kostkách, vypadalo prímo zacarovane a opravdu nezvykle zaujate, což potvrdili i samotní hudebníci. „Hrálo se nám skvele. Myslím, že mužu ríct za všechny, že ta atmosféra byla velice príjemná a je fajn narazit na lidi, kterí ví, že behem hraní se nemá mluvit,“ chválila diváckou pozornost cellistka Tereza. Vzhledem k tomu, že videomateriál pro hraní je vybraný celkem dlouhou dobu predem, mají hudebníci z Formy rámcove nacvicené i to, co budou hrát, své místo má ale rozhodne i improvizace: „ Pomerne dost vecí se odehrává velice necekane a jsou to opravdu nekdy kouzelná prekvapení. Vždycky je z toho velká zábava.“ Treba dodat, že nikoliv interní, ale i (a hlavne) divácká. Film o lásce, zlu, nevere i zlocinu a jeho živý doprovod pomalu dohrává, vydávám se tedy objevovat další festivalové místnosti. - freshflesh.cz

Sperm si letos pro sebe vyhradil 22-24. duben, což se ukázalo jako vynikající volba, protože Prahu už od pátecního rána zalévalo dusno, které se v podvecer prelilo do velmi príjemného letního oparu. Být hubený a krásný, tak snad jdu v plavkách. Nicméne, lepší podmínky si pro odstartování oficiálního programu ceský projekt Forma nemohl prát.
Probudme ceskou electro scénu, zní každý rok z tábora Spermu. Letos bylo (bohužel) sice v line-upu ceských umelcu pomálu, ale znáte to rcení: mín je nekdy víc (nevztahovat na sex a peníze). Že se nemusíme bát o vymrení talentu rekla ostravská Forma rázne. Jejich audiovizuální reinkarnace Machatého Erotikonu byla smyslná, futuristická a mrazivá zároven. Patrím k tem, které jejich živý soundtrack v rámci Projektu 100 minul, takže ocekávání byla minimální. O to víc potešila fungující a dýchající koncepce, která smíchala ambientní plochy, jazzové prvky a noiseové zvukobití do velmi intimního a zároven epického akustického vystoupení. Chvílemi se, díky hudebnímu doprovodu, z Machatého love story stával až surrealistický noirový thriller (napríklad scéna prvního vzplanutí vášne mezi Andreou a DOPLNIT nebo porod), v jiných momentech na mysl vyplynula podobnost s Mansellovou Fontánou - a to nemuže být nikdy negativum. Snad má Forma v plánu tento soundtrack nejakým zpusobem vydat, protože i samostatná audio stopa by tvorila nadprumerné album. - poslouchej.net